Že holky do IT patří vím už dávno a navzájem se o tom ujišťujeme docela často s dámami z Czechitas, kde pomáhám učit. Taky u nás na vsi už si všichni zvykli na to, že webovky místním organizacím tu dělá a počítače opravuje nikoliv Luboš, ale Lenka. Před nedávnem mě ale dostihl pocit, že můj vztah k IT by potřeboval nabrat jiný směr.

Po 6 letech ve státní organizaci plné workoholiků (já vím, podle známých klišé by ve státní organizaci nikdo workoholiky nečekal, ale já mám prostě na workoholiky štěstí) jsem zatoužila po změně. Stýskalo se mi po soukromé sféře a po společnosti, kde si můžete promluvit se svým nadřízeným, kde vám firemní procesy dávají smysl (a když ne, máte šanci to změnit) a po pocitu dobrodružství. Po příběhu. Za začátkem podnikání se příběhy skrývají. A kdyby jen za začátkem… (Mimochodem, znáte fuckup nigthts? Já je zbožňuju.)

Vlastně kdykoliv v životě mám pocit, že si odpočinu, nabere to správné grády. Začalo to výběrem vysoké (Přece se nebudu učit, ne? Půjdu na matiku, tu chápu…), pokračovalo to zaměstnáním na střední škole, kde jsem byla jediná vystudovaná matikářka a k tomu měla pět (nevymýšlím si) dalších pracovních smluv, pokračovalo narozením dvojčat a krátce na to třetím dítětem. Taky nástupem do nového zaměstnání po mateřské, kde mi spadla bez varování a předchozích zkušeností do klína správa serverové farmy s troubleshootingem všech zúčastněných, fungování firemního IT od výběru fotopapíru do tiskárny, přes zapomenutá hesla a GDPR až po tvorbu ročních IT rozpočtů. Byla to práce pestrá a mnohé jsem se při ní naučila. Třeba nevěšet hlavu, ptát se, obchodovat (výměnou za admin práva na svůj počítač jsou lidé schopni velkých věcí). Po nějaké době jsem se ocitla v roli udržovatele a přestala se v ní cítit komfortně. Začalo takové to puzení, pocit nespokojenosti se situací, co vás tlačí dál. Došlo mi, že je načase dát sbohem teplému prostornému kanclíku s vlastní dvoukřídlou šatní skříní (dámy jistě ocení) a vydat se vstříc dobrodružství.

V míře dobrodružnosti mě krotil fakt, že mám doma tři děti a kořeny pevně zapuštěné v centru Moravy. V téhle situaci hledáte firmu, která vám je schopná nabídnout stabilitu a kancelář i v Olomouci. Začalo velké surfování po internetu a lustrování firem. Některé byly příliš malé, jiné příliš velké. Někde se mi podnikání nezdálo dostatečně etické (kosmetiku používám jen ekobio a vegan a vyznávám cukrfree, faitrade a genderovou rovnost), jinde zase dostatečně trendy. Vybírala jsem, lustrovala jsem, nemilosrdně jsem vyřazovala neperspektivní kandidáty. Až mi v sítu uvízla Geetoo. Nevěřícně jsem koukala na jejich webovky a říkala si, že tohle musí být fakt borci. Zkoukla jsem jejich videa na Youtube a fotky zastrčené na Instagramu. Zaregistrovala se do jejich Geetoo Space v domnění, že tohle jim přece nemůže fungovat. Ale fungovalo. Prolustrovala více či méně dostupné rejstříky a úřady (po letech strávených ve státní organizaci víte, kde hledat…). Vycházeli z toho dobře a já přemýšlela, proč jsem o nich neslyšela už dřív…

Poslala jsem jim životopis s nadějí, že pokud mě vezmou, bude to profesní boost.

A přišel… covid. Ale i v době covidu je potřeba fungovat. Příjemný vstupní pohovor jsme absolvovali přes Teams. Trošku jsem se zapotila při online vstupních testech (síťařina nebyla nikdy moje silná stránka) a několik dalších dní přemýšlela, zda mě vezmou a co všechno jsem mohla při testech udělat líp.

V Geetoo pracuju už skoro půl roku. Z toho cca polovinu na homeoffice. Zjistila jsem, že záliba ve skriptování se dá dobře skloubit se správou cloudu a že síťařina může být docela sexy. Profesní boost jede na plné obrátky a já doufám, že to tak potrvá. A ráda uvidím v Geetoo i vás, posily vítáme ☺