Nemusíme zabíhat do detailů říkajících, jak public cloud funguje. Jak se staví on-premise řešení apod. Když začneme od toho obecného okraje, porovnáváme tedy vesměs velmi podobné věci, a přesto úplně odlišné. Porovnáváme službu, tedy cloud, versus nákup fyzických strojů, jak se říká v branži, opex vs. capex (opexové náklady neboli provozní náklady = Operational Expenditures; capexové náklady neboli investiční náklady = Capital Expenditures).

Nebudu tvrdit, že má ON-PREMISE řešení pouze nevýhody, utápíme v tom peníze apod., abych obhájil cloud. Toto absolutně není cílem. Cílem je pouze ukázat, proč může být cloud často snazším a pružnějším řešením.

Když se na to podíváme ze strany nákupu hardware, tedy capexové náklady (jednorázová investice na určitý časový úsek), máme nějaký odhad potřebného výkonu, na který dostaneme budget. Výkon je nakoupen v takové míře, abychom měli jistou rezervu do budoucích dnů, měsíců, roků. Zatím tedy řešíme „jednorázovou“ investici a prognózu potřebného výkonu v budoucích časových úsecích. Z finančního hlediska nám často dlouhou dobu leží na firmě výkon, který je zaplacený, ale momentálně ho nevyužijeme. Stejně tak se může stát, že nakoupený výkon nemusí stačit. A přicházejí další starosti jako místo, kam tento výpočetní výkon umístit. Buď platíme za rack(y) v datacentru, nebo si musíme vyřešit kupu dalších věcí jako klimatizování apod. Zjistíme, že to všechno sebere tolik elektřiny, že by se snad vyplatilo rovnou uvažovat o stavbě elektrárny. Všechno bychom měli mít ideálně dvakrát, abychom zajistili HA (High Availability) režim. Zkrátka je super, že máme přímo své vlastní prostředí, ale obnáší to i nespočet starostí. A po nějakém časovém období nemá daný HW ani výkon, ani hodnotu.

Oproti fyzickému železu se podívejme na službu public CLOUD neboli Cloud Compute/veřejný cloud/sdílený cloud. Toto prostředí je poskládané z farmy serverů propojené networkingem a zavedeno do storage. Nad servery běží virtualizace, která celé prostředí propojí a dále řídí (v Geetoo využíváme virtualizaci od společnosti VMWare). Virtualizace zajišťuje i HA režim, kdy nějaký virtuální server spadne a okamžitě se rozjede na jiném fyzickém stroji.

Potřebný výkon už si zákazník zvolí sám, přesně jak potřebuje. Tím pádem neplatí za to, co nevyužívá, ale pouze za reálný výkon.

Aby to bylo ještě přesnější, seznamte se s konzumačním modelem PAYG (= Pay As You Go). Znamená to doslova „platíš za to, co využíváš“. De facto je to tak, že si nastavíte nějakou základní konfiguraci, kterou využíváte neustále, a k tomu si nastavíte „druhou část“ výkonu, kterou máte v rezervě a můžete ji kdykoliv spustit a pokrýt tím peaky (kolik výkonu si přihodíte navíc je už na Vás). Pay As You Go se pak účtuje často na hodinové, či minutové bázi. VGeetoo je PAYG účtováno na vteřinové bázi. Tím pádem můžete ušetřit další náklady a neplatíte za zbytečně nevyužitý čas. 

Platí se na měsíční bázi, tedy opexovými náklady. Asi tak jako za telefon, či auto na operativní leasing.

Nezalekněte se toho přídavného jména „public/sdílené“. Jde o formu služby na sdíleném hardware, což umožňuje, že si každý uživatel může určit, kolik si z toho celého „koláče“ ukrojí. Např. 2 vCPU, 4 GB vRAM a 100 GB disku v rychlostní vrstvě, jakou cloudový provider nabízí. Vše je ale tak dobře zabezpečeno, že do Vašeho prostředí nikdo nevidí – díky virtuálnímu firewallu.

Ale abychom zmínili opravdové výhody, je třeba si říct, že samotný veřejný cloud má i své proti. Ale opět záleží, jak se k tomu postavíme, protože jsou situace, kdy dává větší smysl využít cloudových služeb, ale úplně stejně může nastat situace, kdy cloud nepřipadá v úvahu. Čím dál častěji se ale v dnešní době setkáme s případy, kdy se nikdo o hardware starat nechce a chce pouze konzumovat službu. To je zkrátka holý fakt a bude tomu tak čím dál více.

Nemusíme myslet na několik let dopředu, protože si zajistíme přesně takový výkon, jaký je aktuálně potřeba. Pokud to chceme změnit, je otázkou pár minut a virtuální výkon snadno navýšíme/ponížíme – cloud je pružný. Neřešíme nic, co stojí za službou – jaký hardware, jak to uchladit, kolik stojí elektřina apod. Zajímá nás pouze jestli služba funguje, a to bez výpadku. K tomu slouží stanovené SLA (Service Level-Agreement), které určuje, jak dlouhý může být maximální výpadek služby za celý rok. A to je asi tak vše. Je to dost podobné jiným službám, které se staly dnes trendem. Platíme za to, že služba funguje na jedničku.

U cloudu ale také přichází „starosti“ – musíte si naklikat potřebný výkon, fakturační údaje a spustit virtuální datové centrum. Hned na to si můžete dát dobré jídlo a otevřít šampaňské, protože jste ušetřili nespočet hodin času a spadlo z Vás břemeno zodpovědnosti za to, že stroje budou fungovat. Za to momentálně odpovídá někdo jiný, v jehož zájmu je, aby vše fungovalo, jak má, protože mu jinak nebudete za službu platit (respektive dostává sankce).

Když se podíváme na public cloud z druhé strany, může nastat problém, pokud firma nemá dostatečně rychlý a kvalitní internet. To je ale věc, která se dá řešit.

Další nevýhoda může nastat ze strany určitých licencí. Licenční politika Microsoftu totiž zakazuje používat některé vlastní licence na sdíleném prostředí. Pokud je tedy vlastníte a nechcete se jich vzdát, je na místě ještě možnost privátního neboli dedikovaného cloudu. V ten moment máte dedikovaný hardware. Často ale vyjímaje storage. Pokud je storage sdílená, je služba stále dostatečně flexibilní. 

V public cloudu je obecně možnost služby si Microsoft licence pronajmout. Jedná se o licence ze SPLA programu (= program poskytování licencí cloudovým providerům).

Na licence společnosti MS, jako takové, se podíváme někdy jindy, ale věřím, že je to pro spoustu lidí zajímavé, ale stále nepochopené téma.

Můžete ji vyzkoušet skrze samoobslužnou platformu Geetoo Space – samozřejmě zdarma! K tomu je třeba se pouze registrovat a přihlásit do webové konzole space.geetoo.com a v záložce „Můj cloud“ si přidáte virtuální server, tzv. Geetoo Star.